reklama

Jak se žije na Kavkaze v dětském domově

Uprostřed místnosti stojí rozložitá Naděžda hanim a láme nás z postele: „Vstávejte! Otevřte oči! Nurano!“ Z dvouposchoďového palandového letiště vykukuje pět vrabčích hnízd a ruce šmátrají, kampak to jen včera odhodily své svršky. Než se vyhrabu ze spacáku, holky už obíhají ranních pět koleček kolem baráku. Do toalet je zatím z rezervoáru napouštěna voda a na venkovní pícce tuhne rýžová kaše. Rozpálené ázerbájdžánské slunce svítí do oken, začíná náš první den v dětském domově ve vesničce Chuxuryurd.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (6)

„Zdravím tě lide Ázerbájdžánu!“ volá chraplavým, rozdivočelým hlasem třináctiletý Arslan. V domově je spolu se svým mladším bratrem Agalarem a starší sestrou Ayse. Otcovo podnikání skončilo bankrotem a útěkem do ciziny a máma se o ně není schopná sama postarat. Jejich druhá sestra zmizela. Prý si ji odvedla mafie jako zástavu. Za chvíli bude snídaně.

Obrázok blogu


Na dlouhé stoly pokládají starší děvčata talíře a hrnky, zatímco ostatní se poflakují kolem. Učitel matematiky přišel za Adamem s nějakým „zapeklitým“ příkladem na pythagorovu větu, kterým se nejspíš zaobírá již delší čas. Nás zaměstnávají ti mladší – chtějí si plácat. Z klubka dětí se natahují nové a nové ruce: „Já, já, prosím.“ Tempo se postupně zrychluje a kdo se spletl, prohrál.

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

Ke stolu usedají všichni najednou. Talíře se v mžiku vyprázdní, jen my se v kaši rýpem. Čeká nás porada u Naděždy ohledně dopolední výuky – Elnur má na starosti matematiku, Elvin ázerbájdžánštinu, já mám doučovat ruštinu, Anička angličtinu, Adam asi též a dvě francouzské dobrovolnice francoužštinu. Dostáváme desky a sešity, které máme strážit jako oko v hlavě.

Obrázok blogu


Než bude úplné vedro, poslal nás Rafik műallim přeházet haldy sutě a odpadu za domem kamsi dolů do keřů. Na jejich místě chce vysázet ovocné stromy. Nemáme nic jen lopatu a rýč. Nakonec se ale našly i nějaké ty rukavice. Dají se tu objevit všelijaké poklady - injekční stříkačky, oslizlá mýdla a velké igelitové tašky s neznámým smrdícím obsahem. Sklánět se k tomu je opravdu lahůdka.Ten největší humus vhazujeme dírou do podzemní betonové místnosti - nového, avšak skrytého smetiště.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

„Where are you from?“ „I’m from Azerbaijan.“ Nakonec přeci jen učím tu angličtinu. Royala, Valeria a Gűlnara usilovně zapisují větičky do sešitů a dolují z paměti, copak že už se to učily. Já se naoplátku pokouším zapamatovat si jejich neobvyklá jména a pochytit pár ázerbájdžánských slov. Anička si sedla se staršími děvčaty. Vytrvale se ptají na nová a nová slovní spojení. Když už je jasné, že pozornost všech upadla, hodina tak nějak přirozeně končí. Dcera Naděždy hanim mne žádá, abych své žačky oznámkovala. Připadá mi to trochu zvláštní a tak dělám, že tohle slovo v ruštině, tedy doopravdy neznám.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
Obrázok blogu

„Pojď si zahrát volejbal!“ vyzval mne pan matikář a už si, k pobavení ostatních, přehazujeme míč ve stínu kuchyně. Pinkání tu zbožňují úplně všichni – kluci i holky bez rozdílu. Ázerbajdžán prý patří ve volejbale mezi nejlepší. Potíž je v tom, že si děcka nejraděj pinkají jen ve dvojici. Jakpak to udělat, když je k dispozici jen jeden míč....

Oběd měl být ve dvě, ale nějak se to protáhlo. Hustá směs vody, zeleniny, brambor a omastku s trochou beraniny je tu nejčastějším jídlem. Dneska však máme baklažány. Chléb co nedojíme, mizí v dychtivých dětských žaludcích. Dospělí si zatím ve stínu košatého javoru vychutnávají šálek čaje a hrají domino.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Venku se rozpoutalo doslova horké peklo. Je odpolední klid. Starší slečny a výrostci poslouchají písničky z mobilu. Komu se chce, ten pochrupuje. Naše spolubydlící se převlékly do sukének a nátělníků ze sbírky oblečení a válí sudy. Připravujeme překvapení - kreslíme ázerbájdžánsko-anglické pexeso.

Obrázok blogu


Sedmnáctiletá Narim má krásné černé vlasy a hnědé oči, ale jí se nelíbí, raději by ty moje šedo-zelené. Vypráví, jak bydlela dva roky u strýce a místo do školy chodila prodávat, což byla strýcova podmínka, aby u nich mohla zůstat; jak jí v internátu trestají, když ze školy místo do ústavu zamíří na promenádu u moře; jak se nikdy nechce zamilovat, protože láska je hrozná a jak by chtěla odejít někam daleko, třeba do Moskvy, hlavně pryč Ázerbájdžánu. Moskva je v jejích představách městem zaslíbeným. Na chvilku se zamyslí a pokračuje: „Moc ráda bych se naučila pořádně anglicky, angličtina se mi líbí ......“

Po svačině kreslí Anča pod přísným dohledem Naděždy narozeninový transparent pro Natika. Natikovi bude 25 a je ředitelem organizace spravující tento soukromý dětských domov. Naděžda je učitelka, pyšná na to že je Ruska, a pěkná herdegbaba. Z ostra komanduje i nás: „Takhle to nepiš, tuhle barvu né.“ Za mlada reprezentovala Ázerbájdžán v basketu. Moc jí nerozumím. Na jednu stranu z vlastní vůle opatruje cizího chlapce trpícího svalovou atrofií a na druhou stranu mi tu vykládá, jak jsou tihle sirotci pěkná verbež a jak je vůbec nemá ráda. Asi proto po nich vždycky tak zbytečně ječí.

Obrázok blogu


Za domem si Arslan s Rűfatem vyrobili z kusu drátu povizorní basketbalový koš. Hrajem dva na jednoho. Ten jeden sem já. Pravidla se striktně dodržují, ale jen některá. Například popoběhnout s míčem několik kroků není až tak velký poklesek. Nejvíc je baví přihrávat si míč pod nohama protihráče. S profesionálním výrazem zadriblují s kopačákem třikrát o zem, udělají výpad doleva, doprava, nahoru a ....

Z kumbálku vytahujem anglické omalovánky, papíry a pastelky. K mému překvapení se na vybarvování a obkreslovaní vrhly i starší děti. Ruskij páreň Ljova, kreslí českou vlajku. Vybral si úplně neskutečné barvy jako hnědou a černou. Učím ho říkanky, které si ještě pamatuji ze základky z hodin ruštiny a společně píšem jejich text na papír. Moc mu to nejde, ale azbuku vcelku zvládá. Odpadlíci skládají s Adamem papírové origami. Na stole se kupí růžicky, lodičky a prasátka. Uchytilo se i pexeso.

Obrázok blogu

Agalar si přišel k Aničce pro soukromou hodinu angličtiny. Domlouvají se spolu rukama nohama nebo malůvkou. Někdy stačí i těch pár slov v ázerbájdžánštině, co už stihla pochytit. Agalar je opravdu živé dítě. Neustále něco rozpráví a zuřivě při tom gestikuluje. Nesouhlas zdůrazňuje, kromě temperamentího kroucení hlavou, ještě zkřížením rukou před obličejem - „Yox!“. Nová slovíčka a fráze se učí poctivě. Posunky nám naznačuje, že spolu nemáme klábosit, protože mu narušujeme vlny a on se nemůže soustředit. Pak se ovšem role obrací a zkoušena je Anička. Marně se snaží správně odpovědět na položenou otázku a snaživě opakuje jakési zašmodrchané neznámé slovo. Nakonec, se ukazuje, že to podivné slovo je Agalarovo příjmení a tudíž všechno špatně, protože ona přeci není jeho žena a jmenuje se jinak. Výuka končí výbuchem smíchu.

Obrázok blogu

Přichází déšť. Dírou ve stropě crčí voda přímo doprostřed našeho pokoje a koberec nasává. Dávám tam kbelík. Pod okny chlapecké části pobíhá Ayse s Narim. Nastavují dešti tvář a točí se kolem dokola s rozpaženýma rukama dokud nejsou úplně promočené. Z Narim nakonec vyleze, že nemá žádné náhradní kalhoty, protože sem utekla z jiného internátu Baku, takže jí dávám ty své ze sekáče.

V televizní místnosti zatím ostatní s napětím sledují tureckou telenovelu s detektivní zápletkou. Voda kapká i tady, ale nikomu to nevadí. Pod nohama se pletou malá koťátka a děcka se tulí k sobě navzájem i k nám. Pro obejmutí či pohlazení si přijdou menší kluci i starší holky. Drobounký Vasilij pohazuje po místnosti papírovou vlaštovku.

Obrázok blogu

Je po dešti. Ještě před večeří učíme děti hru Na jelena a Cukr, káva, limonáda, čaj, rum, bum. Pořád na ně musí někdo dohlížet, aby nešvindlovaly. Každý chce být jelen, každý chce být u zdi a vykřikovat „cukr, káva ....“ Dokonce i Adam se tak zabral do hry, že když to Samir s tím odříkáváním odflák, hlasitě protestuje. Ještě, že pár děcek umí rusky, tím se nám domluva i vysvětlování usnadňuje. Překladatele využívají obě strany. V zápalu hry si však musím často vystačit jen se svým ázerbájdžánským minimem. Nejčastěji je to yox (ne) nebo ol maz (nesmí se), protože ti divoši jsou někdy k neudržení.

Veškerou vodu na pití i mytí bereme z trubky trčící ze svahu pod silnicí. Místní jí říkají minerálka, ale kdo ví, na co je ta trubka napíchnutá. Na večír však voda přestává téct úplně, takže se vydáváme na nákup do místního „supermarketu“. Cestu lemují malé stánky s textilem, nápoji a zeleninou. Za poštou s velkolepými platkáty Heydara Aliyeva (bývalý prezident Ázerbájdžánu) a Ilhama Aliyeva (současný prezident, syn Heydarův) s Putinem následuje řeznictví. Prodávají se živé slepice a nebo celé hovězí kýty, které jsou vyvěšeny před vchodem na pražícím slunci, aby každý viděl co je k mání.

Obrázok blogu

Supermarket je takový větší konzum s pultovým prodejem. Jeden pult nealko, druhý alko, další sladkosti plus mouka a poslední mix všeho možného od konzerv až po čaje a krabice plné bonbónů. Před obchodem se srocují nablýskané vozy značky Lada a muži v bílích košilích. Přestože máme na sobě špinavé gatě a vytahaná trika, dostáváme nabídky ke svezení.

Obrázok blogu

Také mezi prodavači vyvoláme haló. Copak si budeme přát? A odkud, že to jsme? A jestli pak víme, kolik měří Eifelovka? Přichází i nabídka k sňatku. Snažíme se využít těch několik slov co známe, ale nakonec přecházíme na ruštinu. Šibal v brejličkách jde na nás s francouzštinou. „Quest-ce que cest?“ ptá se a ukazuje na různé předměty. V mrazáku leží rozteklé nanuky – k ránu vypadl proud..

Obrázok blogu

Na trávě se suší koberec z televizárny. Postupně si na něj posedali ti nejmenší a pod taktovkou Agalara hrajou Buratina. „Bu-ra-ti-no, Bu-ra-ti-no“ skandují. Pak jako když utne začnou opakovat stále stejnou činnost, dokud se někdo nezasměje. Smíšek dostane po dvou cvrknutích do hlavy od každého a hraje se dál. Když už mi do kolen plácají čtyři Buratini a do obličeje se šklebí ušatý Samir, nevydržím ani já. Ale trest nedostávám, neb holky se do hlavy necvrnkaj.

Obrázok blogu

K večeri máme ázerbajdžánské národní jídlo. Jsou to jakési fazolky v omáčce. Ještě než se pustíme do jídla, zpívají děti hymnu. Všechny s vážnou tváří stojí ve vzorném pozoru. Melodie je úderná „Ázerbájdžan, Ázerbájdžan .....“ linou se dětské hlásky tmou.

Bude diskotéka. „Huráá, huráá!“ poskočí si Royala. Parket ovládá Agalar s bandou - pěst místo mikrofonu, utrápený výraz zdůrazněný pohyby rukou okoukanými v televizi. Děvčata se pohupují do rytmu nedaleko od repráků nebo se schovávají za závěsy. Tříletý cvalík Sabir si vynucuje pozornost házením kamínků, za což se po něm Ayse s křikem vrhne a očkem nenápadně sleduje, zda si jí všímají starší kulci. Zbytek posedává na židličkách podél stěn. „Valerie, to je krasavice,“ šeptá Aničce stydlivě Samir, když se dívčina arabsko-ruského původu objeví mezi dveřmi. Blonďatá Gűlnara se zase líbí Rűfatovi, pošťuchuje ji doslova při každé příležitosti. Přišla se podívat i babička pro všechny. Děti ji mají rády a ona má ráda je. I klackové, kteří všechen ten rumraj fotí a nahrávají do mobilu, ji poslouchají na slovo.

Obrázok blogu

Pod terasou dojídá zbytky od večeře sousedovic mohutný kavkazan. Děcka bojazlivě prostrkují ruce zábradlím. Ve dne Toplana objímají kolem mohutného krku, ale v noci před ním mají respekt. Najednou se ozve křik. Nurana se připletla mezi dva toulavé divoké psy a spadla na zem. Mamed se jí hned vrhá na pomoc, rozhání psy a odnáší jí plačící v náručí dovnitř. Rafik műallim ukončuje zábavu - je čas jít do hajan.

Obrázok blogu

Sabir spí v ložnici u devčat. S holkama si víc rozumí. Holky má radši. Občas ho nějaká pochová a může u nich vyžebrat i bonbóny nebo sušenky. Nemá tu nikoho ve svém věku, nikoho s kým by si mohl hrát. Uprostřed noci nás budí jeho pláč, chce se mu na záchod. Než se ale stihnem probrat, už se pokojem nese zvuk mohutného proudu. Sabir s úlevou usíná.

Podle údajú UNICEFu vyrůstá přibližně 10% ázerbájdžánských dětí mimo rodinu a až 20,000 jich je v institucionální péči. Mnohé z dětí žijících na ulici nebo v ústavu rodinu mají, ale ta se o ně nedokáže starat - téměř polovina obyvatel Ázerbájdžánu žije v chudobě, tj. s méně než jedním dolarem na den, a u dětí je toto procento ještě o něco vyšší (52%). Některé z těchto dětí nechodí do školy a hrozí jim, že se stanou obětí obchodu s lidmi. V současné době jsou vládou připravovány systémové změny. Zatímco doposud, převládal názor, že ústavní výchova je vhodnější, nyní by měl být větší důraz kladen na náhradní rodinnou péči.

Obrázok blogu


Sylvie Hanzlová

Sylvie Hanzlová

Bloger 
  • Počet článkov:  15
  •  | 
  • Páči sa:  3x

plašmuška poutnice, éterická ekoložka Zoznam autorových rubrík:  FilmCestovanieKnihyPolitikaĽudiaBratislavaŽivotní prostředíSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

Adam Valček

Adam Valček

14 článkov
Lucia Šicková

Lucia Šicková

4 články
Matúš Sarvaš

Matúš Sarvaš

3 články
Zmudri.sk

Zmudri.sk

3 články
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Iveta Rall

Iveta Rall

87 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu