reklama

Transsibiřskou magistrálou

Jako stužka se nedozírným prostorem Sibiře vinou koleje transsibiřské magistrály, nejdelší železniční tratě na světě postavené na přelomu 19. a 20. století. Stavělo se z obou konců, přes obrovské sibiřské řeky, v tajze na věčně zamrzlé půdě i v bažinách. Koleje ze špatné oceli se kroutily a zvedaly, mosty odnášely povodně, na dělníky útočili banditi, propukaly epidemie moru a cholery. Posledním úsekem, kterým bylo propojení Atlantiku s Tichým oceánem dokončeno, byl úsek kolem Bajkalu.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (24)

Den prvý – noční odjezd

Stojíme na Jaroslavském nádraží a čekáme až nám přistaví vlak – expres Bajkal Moskva-Irkutsk. Do hovoru se s námi dal mladý Uzbek a nabízí odvoz věcí. Ve stánku na peróně nakupujeme zásoby vody. Lednička s nápoji je zamčená, otvírá se až na prodavaččin signál.

„Čtyři lístky máme do jednoho vagónu, Sylva bude sama v druhém,“ oznamuje ruský velitel výpravy Alexej. „Ledaže by se našel nějaký dobrovolník, který by tam šel místo ní.“ Spadla mi čelist. Jakej jinej vagón? Jakej dobrovolník? To nezvládli koupit lístky tak, abychom byli všichni pohromadě? „A proč tam nejdeš ty?“ zeptala se nevěřícně Pavla. Tváří se ublíženě: „Proč bych tam měl jít já?“ „Protože si chlap!“

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
Obrázok blogu

Před naším vagónem je naskládaná obrovská hromada bagáže včetně nějakých trubek. Pavla tahá camp leadera Alexeje k průvodčí, aby jí vysvětlil prohození míst. Ten lístek jinam totiž nebyl můj ale Pavly. Mladé ženě v modrém stejnokroji se výměna moc nelíbí a milý Alexej jen tupě stojí s otevřenou pusou a kouká. Po chvíli dohadování poklepal Alexej Pavle na rameno, povzbudil ji slovy „don´t worry“ a jal se nastupovati. Děvuška se však přece jen umluviti nechala.

Ivon má místo docela v předu, další místo je až vzadu u záchodu a dvě lůžka máme za sebou kousek za prostředkem. Všude vládne ruch a shon - lidi hlaholí, tahají bágly, přehazují matrace, rozkládají postele a seznamují se se sousedy. V úzké uličce se nedá hýbat. Veselé ženštiny nám poradily fígl, jak získat matraci s polštářem a neplatit celou cenu za deku, prostěradlo a ručník. Bez povlečení se nesmí matrace s polštářem používat, ale když vezmeme balíček jako „dvě na jedno“ je to OK.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Podle všeobecných kritérií máme ta nejhorší místa ve vlaku tzv. bokovušky, místa v uličce a ještě k tomu nahoře. Platzkartnyj vagón je otevřený bez kupátek. Na pravé straně jsou jakási stěnou oddělená oddělení po čtyřech a naproti nim přes uličku jsou podél oken další dvě lehátka. Ve předu u kabiny a kanceláře průvodčích je bojler s horkou vodou.

Ivon je úplně mimo. Lidé na ní mluví a ona ničemu nerozumí. Jediná z nás neumí rusky. Nakonec se sesypala a rozbrečela. Přemísťujeme ji tedy, ke mně, místo ní jde Pavla a Tomáš se usalašil u toalet. Dědouškovci pod námi nechtějí vyměnit jednu spodní postel za vrchní, abychom byly s Ivon pospolu. Jsou prý staří a chtějí mít svou pohodu.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
Obrázok blogu

Z protější uličky na mne kouká obrovský vlčák. Je to krasavec. Snažím se vyšplhat na lůžko a nasoukat do toho uzoučkého prostoru. Vedle je veselo - pivko teče proudem, vykládají se vtipy. Nemůžu usnout. Nevím co s nohama – skrčit se pořádně nedaj a natáhnout taky ne. Ve spacáku je mi vedro.

Zábavu utnuli až procházející vlakoví policisté. Kdesi od záchodu se ozvalo pochrapkávání. Je to ale velká partička tihle katamaránci. Jedou splavit nějakou sibiřskou říčku. Z Irkutsku musí ještě 8 hodin autobusem. Každý rok prý takhle již na Silvestra plánují, kam v létě vyrazí – Kamčatka, Kola, Altaj ... Velí jim holohlavý kozácký kapitán Páša. Jak asi ten jejich katamarán vypadá?

SkryťVypnúť reklamu
reklama

Den druhý

Za oknem břízky a borovičky, nekonečná rovina, sem tam nějaká víska s nízkými cihlovými domečky. Na poslední zastávce se na nás z domovního štítu smály veselé notičky. Vagónem už proplulo několik prodavačů suvenýrů, dokonce se vláčeli i se sklenkami. Katamaránci pějí „pajechali Dumki, pajechali Dumki.“

Ve vlaku panuje až neuvěřitelná čistota, dokonce jsou pravidelně omývány i stolky a opěrky hlavy. K dispozici je sprcha, i když za 200 rublíků, a funguje i klimatizace, která se ovšem při každém zastavení vypíná, takže teplota kolísá mezi u průvodčích oblíbenými 23 stupni a venkovní pětatřicítkou.

Jekatěrina po mně hází cosi šedivého a nadává, že nemám dělat nepořádek. Chápu, že toho má dost, když už tu musela vyluxovat a umejt hajzlíky, ale já s tímhle kusem hmoty nemám nic společného. To ani nemluvím o její posedlosti rovnáním běhounu, v tom je přímo urputná. Škubá za kobereček tak dlouho, dokud se z něj všichni neuklidí do stran.

Obrázok blogu

Ke koloritu zastávek neodmyslitelně patří oranžoví mužíci pumpující do vlaku čerstvou vodu a kontrolující kola. Někde vlak staví na 2-5 minut, delší přestávky na protažení nohou trvají necelou půlhodinu. Venku čeká stabilní nabídka – brambůrky s kuřátkem, bramborová kaše se stopami hovězího na zalití a rovněž tak nudličky se stopami kuřátka, sem tam nějaká ta zelenina, v parných dnech zmrzlina.

Prodavačky se shlukují na perónu s příjezdem vlaku a zoufale se snaží přesvědčit cestující, že právě ty jejich pirožky jsou ty nejchutnější, ty jejich maliny nejvíc osvěží.. Jiná práce často není.

Obrázok blogu

Perm – Jekatěrinburg jsme na Urale! Hranice evropské a asijské části Ruska! Žádné hory ale nevidím - jen takové zelené kopečky. Někde by tu měl být při trati obelisk postavený na rozkaz cara Alexandra I. Z jedné strany skví se nápis Evropa, z druhé Asie. Nějak si nepřipadám jako v Asii. Krajina se nezměnila, je pořád stejně monotónní. Tady už také začíná Sibiř - tajuplná Sibiř s rozlohou větší než je rozloha Spojených států a západní Evropy dohromady. 

Zjišťujeme, jak jsme nevybavení, jak jsme nepřipravení. Každý má mističky, hrníčky, sušené polotovary a kávičky s čajíčky a my nic. Závisíme od nádražní nabídky. Tomáš schrastil u provodnice skleničky Bajkal s kovovými podšálky se znakem RŽD a obrázkem nádraží v Irkutsku. Nemáme žádnou základnu a tak se přesouváme po vagónu, kde je zrovna místo. Pavly sousedy nás krmí pomeranči.

Katamaránci se druží. Je jich všude plno. Na protější postel si sednul přiopilý Ljova, Ljova jako lev, s obrovitými brýlemi. Kdyby prý už neměl ženu, hned by si mne vzal. Ze zadu se ozývá smích: „Ljovo, žena ti volala.“ Ženich ale dál vede svou. Dělám si z něj legraci, že nechal děti doma, aby mohl řádit. „Né, né kluk je moc malej a holčina neposedná. Loni mi spadla do vody.“ Nakonec dostávám příslib odvozu na letiště. „Bydlím tam kousek, mám malý mikrobůsek, za půl hodiny jsme na Šeremetěvu. Napiš si moje číslo. Určitě se ozvi. Že ty sis ho nenapsala? Řekni, že si z vlaku. Já na to fakt nezapomenu, jen se ozvi včas.“

Vydali jsme se na prochajdu vlakem. Dveře otevřít, dveře zavřít – dveře otevřít, dveře zavřít – dveře otevřít, dveře zavřít. V kupátkových vagónech vládne nuda, lidé sedí zavření ve svých kukaních a nedruží se. Cestou narážíme na několik zápaďáků. V jídelňáku nám odmítli ukázat jídelní lístek - asi bychom z těch cen omdleli. Na lokomotivu se bohužel nedostanem.

Ivona má hodinu ruštiny. Kak děla? Normalno. Minja zavut ..... čaj, čáška.... Okolosedící se zájmem sledují její pokusy napočítat do deseti.

Začíná mě bolet v krku. Ach jo. Staroušci se rozhodli věnovat nám jednu ze svých spodních postelí, neb jsme se s nimi celý den přehazovali z jedné na druhou. Nevím, co si mysleli, že je budou okupovat obě, když jedině dole je místo na sezení? Na výměnu strašně spěchají: "Už, už vzbuďte tu Němku."

Den třetí

Za okny břízky, břízky, břízky. Sem tam se mihne dřevěná víska s podlouhlými domky a trčícími anténami. Každý domek má svou, skoro každý vypadá, že se musí brzy rozpadnout. Meškáme hodinku. Na to že jedem už dva dny, to považuji za úspěch. Budou nám zkráceny přestávky, abychom nahnali trochu času.

Ráno jsem se probrala, matrace samozřejmě z půlky dole, a naproti na mne svým neskutečným pohledem hleděl náš úžasný velitel. Tož jsem se ještě zahrošila, než se přesunul o kousek dál. Jen co jsem projevila život, přihnal se s tablíčkem Strepsils a jedním dechem mi sdělil, že to je ale jediný, co má. Hm, takže to vlastně nemám baštit.

Katamaránci pějí a už skoro osmiletá Ksjuša, vášnivá hráčka šachu, se chlubí svým novým gamebojem. Pod tričkem se jí rýsuje kulaťoučké bříško. Projíždíme krajinou močálů – rákosí, zelená tráva a zase ty břízy. Mezi tou vší nádherou mrkají rybníčky.

Místy to trochu připomíná Šumavu. Za oknem se mihla obrovská dřevěná sesle na níž trůnil jakýsi panák či generátor. U přejezdů nejsou jen závory ale i zvedací zábrany připomínající záklopky na křídle letadla když brzdí.

Zachvátilo nás vlakové šílenství. Klábosíme, jíme, spíme, klábosíme, jíme, spíme a občas se projdeme po perónu. V Omsku kupujeme jogurty, ale děžurná už nás zahání do vlaku, takže zalézáme do jedenáctky. Vlak se rozjíždí a za chvíli vidíme za otevřenými železnými vraty vedlejšího vagónu vyděšenou Alexejovu tvář s pusou upatlanou od zmrzliny. „Uh, vy jste ve vlaku, já už se bál, že jste tam zůstali.“ Od té doby nás sleduje jak stín. Cestou k našemu přechodnému bydlišti se z jedné postele ozvalo: „To sou ty cizinci z patnáctky.“

Cítím svoje nohy nebo sabáku Brajtna? Bábuška se svetříky se ispugala Brajtna a Brajtn se ispugal luxu. S vyděšeným výrazem uskakoval packama před tou příšernou obludou až nakonec skončil na sedačce. Z té se mu samozřejmě nechtělo. Je až neuvěřitelné jak je hodný. Většinu času leží dole na podlaze a ani se nehne. Jedině když se blíží zastávka nebo se vzdálí jeho pán, neklidně se postaví a vystrkuje hlavu do uličky. Při každém zastavení se pak chuděrka řítí uličkou už, už aby byl venku a mohl si odskočit do kolejiště. Je miláčkem celého vagónu.

Obrázok blogu

V krku mi pořád škrábe. Katamaránci si dělají starosti. Edík robustní IT do mne cpe citrónek a rozpráví veselé historky – bodrý to človíček. „Máme tu 2 chirurgy, anesteziologa, terapeuta, zdravotní sestru a gynekoložku. Až bude nejhůř zvládnem to.“ Když se cestou ze záchodu zastavím na pokec, honí mi do postele.

Novosibirsk! Novosibirsk! Zní to studeně, ale venku je vedro. Největší město Sibiře a geografický střed Ruska. Právě jsme přejeli obrovitánský Ob - řeku, kterou jsme až doposud znali jen z hodin zeměpisu. Lena, Ob a Jenisej - tři sibiřské veletoky. Nemůžeme uvěřit, že jsme tu. Mongolsky znamená siber „krásný/čistý“, tatarské slovo sibir zas označuje „spící zemi“.

Den čtvrtý

Z displeje na mne svítí 2:45 moskevského času. Za okny už je den v plném proudu. Jízdní řád je pouze v moskevském času. Při všech těch časových pásmech by v tom byl chaos - jen z Moskvy do Irkutsku je časový posun 5 hodin. Krajina se konečně změnila – lesy, lesíky, dřevěné domky a členitý terén. V zatáčkách je vidět, jak je náš vlak dlouhý. Červená lokomotiva rozráží vzduch a kol dokola ubíhají smrky a borovice, ale břízy se nevzdávají.

Dnes nemluvím. Škrábání v krku se přesunulo na hlasivky. „Privjet balnaja,“ vítá mne Brajtnův páníček do nového dne. Zálesák, co má v dvoupokojovém bytě kromě rodiny a psa ještě dvě kočky a dva sokoly. Umeju se a zas se propadám do komatu. Probudí mne až Pavla, která se mi s výkřikem „ruskije bandity“ vrhá po krku a vzápětí mi přináší čaj. Velitel sedí naproti a poucá se polívkou. Jediná jeho starost je, jestli už se zítra uzdravím. Zítra totiž budeme na místě.

Přesouvám se k paní lezkyni, co jediná ví, jak se správně leze na horní postel. Sedí u ní i jeden z katamaránců. Na stole jsou kopy sušenek. „Jen si dejte holky!“ Pak začíná kurýrování. „Co krk? Vezmi si česnek a cucej ho jako bonbon. No ty se Pavlo moc nesměj, ty si cucni pro prevenci.“ Venku svítí sluníčko a ve vlaku vládne pohoda. Katamaránci si připravují rybářské náčiní. Psíkův velitel splétá síť pro podběrák. Můj lékař s paní lezkyní krájí česnekovou trávu koupenou na zastávce od kouzelného dědečka. Prý z toho bude výborný salát. Pěchujou to do hrnce jedna radost. Edík pobíhá po vagónu s pokřikem „I don´t know. I´m Robin Hood“. Před chvílí se prořítil s lahví v ruce a takovým blaženým úsměvem, že mi připomněl Méďu Béďu kradoucího potravu turistům v Yellowstonu. Pavle zas svou bodrostí připomíná medvídka Pú.

Ksjuša hraje s Alexejem šach. Docela ho masí, podpírá si hlavinku s cůpky a usilovně přemýšlí.Dědouškovci luští křížovky.

Obrázok blogu

Břízový les – no to je haluz, dokonce i s polomy. Tři dny koukat na břízy jednoho unaví, ruské břízové klišé existuje. Sibiřská šamanka nám nakrájela cibuli a teď nás kontroluje, jak inhalujem.

Jsme v časoprostorové smyčce. Ujíždíme vlakem na věčnost a z vlakového rozhlasu se linou ruské popsongy. Radio železnaja daroga k nám z reproduktoru promlouvá v pravidelných intervalech - písně o dráze, pak kdosi populární rozpráví, jak strašně rád jezdí vlakem a nakonec cestopisná hodinka o městech na trati.

Vlaková náčelnice prochází svým královstvím. Můžeme jí nahlásit stížnosti. Ona vyřeší všechny konflikty a sebou má i vlakový deník, knihu přání a stížností. Pokud si cestující stěžují, děvušky průvodčí nedostanou prémie. Rozhodli jsme se naší Kaťuše vylepšit karmu a napsat něco pozitivního, neb švitořivá vlaková drbna s ukrajinskou bábuškou sešmodrchali hanlivý pamflet. Pod každým předchozím zápisem je úžasná poznámka – bylo projednáno na schůzi vlakového personálu a bude zapracováno do časového plánu.

Edík nás vyslal hrát mafii. Je to trochu chaos – vedoucí hry hraje též, takže klidně může být mafián. Ztrácíme se ve jménech a neustále se řehtáme. Děcka to taky neskutečně motaj. Lída s Lenou to proti svým synáčkům pěkně rozjíždí. „Á ty můj synáčku podívej se mi do očí, nelžeš?“ Synáček obviňuje z mafiánství ty tři Čechy, co se jen smějou a nic neříkají. Kontrujeme prohlášením, že mafie přece přichází z Ruska. To ho chuděrku zmátlo. V druhém kole jsem mafián a nevím, co dělat. Což nakonec končí tím, že zastřelím sama sebe s pomocí falešné blonďaté detektivky Dáši, která mě za každou cenu chtěla dostat.

No signal – no SMS. Před městem je možno zapnout mobil a lovit, za městem se signál ztrácí. Podle nás je po šesté, ale podle místního už bude po desáté. Vlak se zastavil v louce mezi bažinami – nemáme proud. Na druhé koleji to fičí ostošest.

Den pátý – den poslední

Ráno se v lukách válela mlha. Vlak sebou brutálně házel, takže jsem skoro spadla z postele. Udržela jsem se ledva – né tak moje matrace. Stavěli jsme v Zimě. Zima - úžasný název pro sibiřské město.

Obrázok blogu

Půl hodiny před a půl hodiny za zastávkou je zavřený záchod. No to je mor. Průvodčí jsou nekompromisní, takže je třeba sledovat čas a před blížící se pauzou si ještě rychle odskočit. Rychle to ale zpravidla nejde, protože si to načasovává téměř každý, takže se tvoří frontičky, stejně jako při ranní a večerní toaletě. Zase jsem to nezvládla a trpím.

Kaťušu už tři dny bolí oči – kape a kape. Klimatizace úplně mění vzduch a tak má celé léto rýmu. Polovinu života tráví na kolejích - týden ve vlaku, týden volno na oddych.

Balíme. Zuřivě hledám ztracenou ponožku a objevuji baterku. U průvodčích se kupí hory ložního prádla a dek. Dajechali! Irkutsk! Po 76 hodinách 48 minutách jsme v cíli. Všechno se valí z vagónů. Je nám zatěžko se odpoutat do katamaránců. Ženský volají ať jedem na říčku s nimi. Zvykli jsme si na sebe. Taková vlaková rodinka.

Obrázok blogu

Jízdenky se v předprodeji začínají prodávat přibližně měsíc před odjezdem spoje a lepší levnější místa jsou často vyprodána během několika dní. Při jejich koupi je třeba předložit pas. Jméno cestujícího a číslo průkazu jsou totiž nezbytnou součástí každého lístku. Pro cizince jsou na velkých nádražích zřízeny speciální pokladny zpoplatněné expresním příplatkem. I když by jízdenku kupoval ruský občan cestující společně s inastráncem, bude pro „cizinecký“ lístek odeslán k cizinecké pokladně.

V roce 2003 došlo k vcelku nénápadnému zdražení jízdného - byly zavedeny tzv. cenové koeficienty. Rok je rozdělen na 12 částí podle vytíženosti - nejvyšší jsou koeficienty v létě, o velikonocích, před koncem roku (až 1,16) a naopak nejnižší poslední den v roce (0,41).

Sylvie Hanzlová

Sylvie Hanzlová

Bloger 
  • Počet článkov:  15
  •  | 
  • Páči sa:  3x

plašmuška poutnice, éterická ekoložka Zoznam autorových rubrík:  FilmCestovanieKnihyPolitikaĽudiaBratislavaŽivotní prostředíSúkromnéNezaradené

Prémioví blogeri

reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu